|
Jak již bylo zmíněno představuje močová inkontinence velmi
nesourodou skupinu obtíží, kdy se může značně lišit příčina a
patofyziologie celého problému. To si vynutilo vytvořit klasifikaci,
která by byla použitelná v běžné praxi a usnadnila tak zdravotníkům
správně určit nejefektivnější diagnostický a léčebný postup pro daného
nemocného.
Mezi základní typy močové inkontinence (viz tabulka) patří tzv.:
stresová inkontinence, urgentní inkontinence (a její základní formy,
tj.: motorická a senzorická forma), smíšená inkontinence (kombinovaná,
tj. vyjádřená stresová i urgentní složka inkontinence u stejného
nemocného),paradoxní ischurie (inkontinence z
přetékání),extraanatomická inkontinence (píštěle, vrozené vady s
defektem či neuzavřením dolních močových cest atd.) a neurogenní (dříve
označovaná jako reflexní) inkontinence.
| 1. Stresová inkontinence |
49 %
|
| 2. Urgentní inkontinence - motorická a senzorická forma |
22 %
|
| 3. Smíšená inkontinence (kombinovaná) |
29 %
|
| 4. Paradoxní ischurie (inkontinence z přetékání) |
vzácněji |
| 5. Extraanatomická inkontinence (píštěle, vrozené vady) |
vzácněji |
| 6. Neurogenní (dříve reflexní) inkontinence |
|
Již podle základních projevů obtíží a získaných anamnestických dat
se proto snažíme odhadnout, o jaký typ močové inkontinence jde. Jak
využít toto rozdělení si můžeme ukázat na jednoduchém příkladě. Pokud
se jedná například o lehčí projevy urgentní inkontinence nebo o tzv.
obtíže spojené s hyperaktivním močovým měchýřem ("overactive bladder
syndrom") bez významnějšího postmikčního rezidua po mikci a bez jiných
známek závažného onemocnění (hematurie), je pro tento typ obtíží
obvykle vhodné začít konzervativní neinvazivní léčbou.
Jiná je však situace při rozvinuté paradoxní ischurii. Nemocný sice
také udává velmi časté močení či únik moči v malých porcích či po
kapkách, ale močový měchýř je v tomto případě přeplněný retinovanou
močí. Pokud stav trvá již delší dobu (i několik dní) může být spojen s
městnáním moči také v horních močových cestách s rozvojem
ureterohydronefrózy a s poškozením funkce ledvin. V těchto případech je
nezbytné zajistit neprodleně drenáž dolních močových cest (nejčastěji
močový katétr nebo eventuálně punkční epicystostomie). Zvláště u
starších a polymorbidních nemocných je vhodné zajistit také
hospitalizaci a infúzní léčbu s monitorací parametrů vnitřního
prostředí, protože hrozí minerálový rozvrat v rámci následné polyurické
fáze renálního selhání.
Kromě výše zmíněné základní klasifikace je nutné při diagnostice a
léčbě zohlednit také věk, pohlaví a přidružená onemocnění pacientů. V
současnosti se proto doporučuje rozdělit pacienty do následujících
skupin:
- děti,
- ženy,
- muži,
- staří a křehcí nemocní,
- nemocní s neurogenním postižením močového měchýře a dolních močových cest.
|
